Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Pamětní síň Jana Zrzavého, Krucemburk
zpět do výpisu
Malíř Jan Zrzavý se sice narodil v Okrouhlici, ale srdcem přilnul ke Krucemburku. Z této vesnice pocházeli jeho předkové z otcovy strany a on zde rád a často pobýval. V roce 2002 byla na obecním úřade v Krucemburku spolu s informačním centrem otevřena pamětní síň Jana Zrzavého. V pamětní síni se návštěvník dozví řadu zajímavých informací z umělcova života a jeho vztahu ke Krucemburku, kde byl dle svého přání také pohřben. Umění chtivé návštěvníky potěší také bohatá obrazová dokumentace včetně reprodukcí některých významných děl Jana Zrzavého.
| Region: | Chotěbořsko | | Okres: | Havlíčkův Brod | | Obec: | Krucemburk | | Ulice: | nám. Jana Zrzavého |
|
více informací
Podrobný popis:
Jan Zrzavý (1890-1977) se narodil v Okrouhlici v rodině učitele Jana "Hanuše" Zrzavého jako šesté dítě. Rád a hodně kreslil i maloval a jeho velkou touhou bylo stát se malířem. Začal studovat na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, pokračoval na reálce v Kutné Hoře a studia nakonec dokončil na měšťance v Přibyslavi a v Havlíčkově Brodě. Roku 1905 se pokouší o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Nebyl přijat, ale bylo mu doporučeno přípravné studium na soukromé malířské škole. Tu absolvoval zpočátku u Karla Reisnera, po několika měsících přešel k Františku Županskému a školení ukončil u Františka Ženíška mladšího. Na podzim 1907 konečně nastupuje Jan Zrzavý na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do oddělení profesora Emanuela Dítěte. V tomto období je výrazně ovlivněn výstavou francouzských impresionistů a nějaký čas tráví v Paříži, kterou si zamiloval. Po dvouletém studiu na Uměleckoprůmyslové škole byl na konci školního roku ze studií vyloučen. V příštích letech se čtyřikrát neúspěšně pokouší o přijetí na Akademii v Praze. V roce 1910 se podílí na vzniku volného uměleckého sdružení Sursum. Na podzim 1912 vystavuje Sursum v Obecním domě, ale po této výstavě se skupina začíná rozpadat. Zrzavého obraz Spící hoch byl v Kubištově recenzi prohlášen za nejlepší práci výstavy. Pro tento obraz a na doporučení B. Kubišty je Zrzavý přijat za člena Mánesa, kde vystavoval až do roku 1917. Nové přátelství s malířkou Zdenkou Braunerovou dalo podnět k jeho první veřejné výstavě v Topičově salónu. V roce 1923 vstoupil Jan Zrzavý do Umělecké besedy. V tomto období začíná pravidelně navštěvovat Francii a dokonce si v Paříži pronajímá ateliér. Ve 30. letech 20. století začíná Jan Zrzavý objevovat Ostravsko a maluje zdejší zvláštní krajinu. Dále pracuje na scénických výpravách pro Národní divadlo a tvoří kresby a frontispisy k mnoha dílům českých autorů. Rozhořčený z mnichovské dohody přestává jezdit do Francie a věnuje se malbě krajiny svého dětství – Vysočině. Po válce byl v roce 1947 jmenován profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde působil do roku 1950, pak se vrací zpět do rodné Okrouhlice. Maximálního uznání se mu dostalo v roce 1963, kdy Národní galerie v Praze v pražském Mánesu uspořádala výstavu Celoživotní dílo (1907-1962) Jana Zrzavého k uplynulým 70. narozeninám, kterou navštívilo velké množství nadšených obdivovatelů. Tato výstava byla opakována v Brně a v Bratislavě. V roce 1965 byl jmenován národním umělcem. XVIII. ročník výtvarného Hlinecka konaný roku 1977 byl věnován tvorbě Jana Zrzavého. Byla to poslední výstava, které se malíř osobně účastnil, zanedlouho poté v Praze umírá. Za místo posledního odpočinku si zvolil milovaný Krucemburk.
Malíř Jan Zrzavý se sice narodil v Okrouhlici, ale srdcem přilnul ke Krucemburku. Z této vesnice pocházeli jeho předkové z otcovy strany a on zde rád a často pobýval. V roce 2002 byla na obecním úřade v Krucemburku spolu s informačním centrem otevřena pamětní síň Jana Zrzavého. V pamětní síni se návštěvník dozví řadu zajímavých informací z umělcova života a jeho vztahu ke Krucemburku, kde byl dle svého přání také pohřben. Umění chtivé návštěvníky potěší také bohatá obrazová dokumentace včetně reprodukcí některých významných děl Jana Zrzavého.
