Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Městské muzeum, Bystřice nad Pernštejnem
zpět do výpisu
Budova historické radnice s pozdně renesančním jádrem byla výrazně přestavěna na počátku 19. století, kdy získala klasicistní charakter. Dům prošel v nedávné době rozsáhlou rekonstrukcí, při níž došlo po 162 letech k navrácení mansardové střechy, a v nově vzniklém půdním prostoru byla zřízena galerie. Bývalá radnice je od roku 1960 sídlem regionálního muzea, v přízemí budovy působí městské informační centrum.
| Region: | Bystřicko | | Okres: | Žďár nad Sázavou | | Obec: | Bystřice nad Pernštejnem | | Ulice: | Masarykovo náměstí |
|
| Číslo popisné: | 1 | | Zpřístupnění: | přístupné s omezením | | Bezbariérový přístup: | ne | | Způsob ochrany: | kulturní památka | | Osobnosti: | Lukášek Alois |
|
více informací
| Rejstříkové číslo KP: | 24106/7-3977 | | URL: | http://www.muzeumbystricko.cz/ | | GPS souřadnice: | 49°31'23.787"N, 16°15'40.122"E | | Slohové období (hlavní): | Klasicismus | | Slohové období (další): | Renesance |
|
Podrobný popis:
Počátky muzea jsou spojeny s muzejním spolkem, který vznikl v Bystřici nad Pernštejnem v roce 1913. Zrekonstruovaná budova Městského muzea byla slavnostně otevřena v roce 2008.
V sklepních prostorách, jež pamatují ještě rod Pernštejnů, se nacházejí expozice Vývoj osídlení horního povodí Svratky, Uran na Vysočině a mineralogická sbírka RNDr. Ducháčka.
V přízemí jsou umístěny informační centrum a výstavní síň místního historika Antonína Bočka. Přilehlou terasu využívá muzeum hlavně v létě k prezentaci sochařské tvorby. V prvním podlaží je umístěna sbírka obrazů Aloise Lukáška, expozice věnovaná historii města, etnografii severního Horácka, instalace staré třídy s kabinetem a výstava štěpánovské litiny. Muzeum je správcem dvou hradních zřícenin – Aueršperku a Zubštejna.
Klasicistně upravená řadová jednopodlažní budova s renesančním jádrem, jež se rozkládá na obdélném půdorysu, je jedním z mála dokladů původní historické zástavby města, která postupně z velké části zanikla v průběhu dvacátého století. Dům prošel složitým stavebním vývojem. Původní pozdně renesanční radnice prodělala výraznou klasicistní přestavbu na počátku 19. století. Z tohoto období se dochovalo architektonické ztvárnění průčelí. Nad čtvrtou okenní osou hlavního průčelí jsou umístěny dva reliéfní erby opatřené letopočtem 1808. V této době došlo také k zásadní úpravě interiérů. Dokladem této činnosti je zejména nově zrestaurovaná výmalba jedné z místností patra. Dům v roce 1841 vyhořel a původní požárem poškozená mansardová střecha byla nahrazena provizorní sedlovou střechou. Při rozsáhlých státních reformách roku 1848 našel v budově radnice sídlo okresní soud, který zde setrval až do první poloviny roku 1960, kdy byl přemístěn do nového okresního města Žďáru nad Sázavou a budovu začalo po drobných adaptacích využívat regionální muzeum, jež zde setrvává dodnes. K další výrazné stavební obnově domu došlo v prvních letech 21. století. Ve dvoře vyrostla nová patrová přístavba a na místo provizorní sedlové konstrukce krovu byla opět navrácena mansarda.
Budova historické radnice s pozdně renesančním jádrem byla výrazně přestavěna na počátku 19. století, kdy získala klasicistní charakter. Dům prošel v nedávné době rozsáhlou rekonstrukcí, při níž došlo po 162 letech k navrácení mansardové střechy, a v nově vzniklém půdním prostoru byla zřízena galerie. Bývalá radnice je od roku 1960 sídlem regionálního muzea, v přízemí budovy působí městské informační centrum.
